Adele: hlas, který naplnil sál, a žena, která trvala na tom, že má vyhrát Beyoncé
První píseň, «Hometown Glory», napsala Adele v 16 letech o londýnském předměstí West Norwood. Nahrála tři dema pro školní projekt, dala je kamarádce a ta je nahrála na MySpace. Nahrávky se rozšířily, šéf XL Recordings zvedl telefon a v roce 2006, v 17 letech, podepsala smlouvu.
Druhé album, 21, vyšlo v lednu 2011 a z jejího hlasu udělalo zvuk desetiletí: «Rolling in the Deep», «Someone Like You». Zpívala o zlomeném srdci bez ozdob, jako by se nebála pravdy. Právě to, ne technika, tišilo sály.
Na Grammy 2017 získala cenu za album roku před Beyoncéiným Lemonade a řekla, že ji nemůže přijmout: Beyoncé je podle ní umělkyně jejího života. Za scénou se zeptala, co ještě musí Beyoncé udělat, aby vyhrála. Říká se, že cenu dokonce zlomila, aby se podělila. Vítěz, který trvá na tom, že poražený si zasloužil víc, je na každém předávání vzácnost.
O rok dříve, v únoru 2016, jí vystoupení s «All I Ask» na Grammy pokazila technická závada: mikrofon spadl na struny klavíru a zvuk se rozladil. Zpívala dál s důstojností, později řekla, že plakala skoro celý den, a zažertovala, že se odmění In-N-Outem. Na předávání v roce 2017, když její pocta Georgeovi Michaelovi začala špatně, zastavila se a začala znovu s tím, že to pro něj nemůže pokazit.
Její album 25 se za jediný týden v USA prodalo ve více než 3,3 milionu kusů, rekord, který držel do Taylor Swift. Lesk ale nikdy nehledala: Adele stačí klavír, hlas a příběh. Celý její vztah k hudbě se vejde do jedné věty: bez masky. Zpívá, jak žije, nahlas, upřímně a bez omlouvání, a sál to cítí od prvního taktu.
Adele má vlastní stanici v kolekci Exclusive v Kalisha. Otevřete rádio a stiskněte «přehrát».
— Kalisha 🎧
Líbilo se vám to? Aplikace je zdarma na začátek.
Funguje na iPhonu i Androidu — nic se neinstaluje