Exclusively Pink Floyd: stanice postavená na padesáti letech kapely, která si to o sobě samé pořád rozmýšlela
„Exclusively Pink Floyd" je podle čísel nejoblíbenější stanicí v celé kolekci Exclusive na Kalishe — 11 639 hlasů a stále přibývají, což ji staví před jakýkoli jiný kanál věnovaný jedinému umělci v nabídce. Funguje stejně jako ostatních 312: nepřetržitý stream z Exclusive Radio, nic než tato kapela, žádné reklamy přerušující set. To, co ji odlišuje, je jednoduše to, jak obrovský katalog má z čeho čerpat a jak málo z něj působí jako výplň.
Kapela vznikla v Londýně roku 1965 a i za jejím jménem se skrývá malý příběh — Syd Barrett ho poskládal ze jmen dvou amerických bluesových hudebníků, Pink Andersona a Floyda Councila. Původní sestavu tvořili Barrett na kytaru a zpěv, Roger Waters na basu, Nick Mason na bicí a Richard Wright na klávesy, a první dva roky byli Pink Floyd psychedelickou singlovou kapelou, postavenou na Barrettově podivné, hravé tvorbě a londýnské scéně klubu UFO.
Tahle verze kapely dlouho nevydržela. Do roku 1968 se Barrettovo duševní zdraví prudce zhoršilo, zhoršené těžkým užíváním drog, a mladý David Gilmour byl nejprve povolán, aby ho zastupoval na pódiu, poté aby ho zcela nahradil. Je to mnohem tišší a smutnější příběh, než jaký odpovídá stadionovému rockovému image, který si kapela vydobyla později, a Pink Floyd o tom nikdy úplně nepřestali psát — Barrettův stín se táhne přímo napříč některými z jejich největších desek.
S tím, jak Waters stále více přebíral skladatelské otěže, přinesla 70. léta sérii alb, díky kterým je kapela ve skutečnosti zapamatována. The Dark Side of the Moon (1973) strávilo přes čtrnáct let v žebříčku Billboard 200 a prodalo se ho zhruba 45 milionů kopií, čímž patří k nejprodávanějším albům vůbec. Wish You Were Here (1975) bylo přímým oslovením přítele, kterého ztratili — „Shine On You Crazy Diamond" je víceméně otevřeně o Barrettovi. Animals (1977) se obrátili temnějším a političtějším směrem a The Wall (1979) šla ještě dál: kompletní rocková opera o izolaci, postavená kolem zdi, kterou si vypravěč cihlu po cihle staví mezi sebou a všemi ostatními.
Kapela svůj vlastní úspěch nepřežila v klidu. The Final Cut (1983) bylo v praxi téměř sólovým albem Rogera Waterse vydaným pod jménem skupiny, a vztah mezi Watersem a ostatními se krátce nato úplně zhroutil. Waters odešel, pokusil se, aby s ním „odešel do důchodu" i název kapely, a prohrál — Gilmour, Mason a Wright pokračovali jako Pink Floyd s alby A Momentary Lapse of Reason (1987) a The Division Bell (1994), jezdili po stadionech, zatímco kritici se přeli, jestli se to ještě počítá.
Nakonec to znamenalo dost na to, aby se odcizení rozpustilo. V roce 2005 se Waters znovu spojil s Gilmourem, Masonem a Wrightem kvůli jedinému vystoupení na Live 8 — všichni čtyři spolu na pódiu poprvé po více než dvou desetiletích, na jedno jediné odpoledne. Wright zemřel v roce 2008, a když přeživší členové sestavili The Endless River (2014) ze zbylých nahrávek z éry The Division Bell, pojali ho jako poctu jemu a nakonec i jako závěrečné slovo samotné kapely.
Je to skoro třicet let kapely, která se sama se sebou přela o to, jak by měla znít — a přesně proto tu tak dobře funguje stanice, která prostě nechá běžet celý katalog, bez zvláštního pořadí. Nikdy nejste dál než pár skladeb od „Time", „Wish You Were Here" nebo „Comfortably Numb".
🎧 Exclusively Pink Floyd si teď můžete pustit přímo v Telegramu — bez aplikace, bez prohlížeče — přes naši Kalisha Radio Mini App.
— Kalisha 🎧
Líbilo se vám to? Aplikace je zdarma na začátek.
Funguje na iPhonu i Androidu — nic se neinstaluje